Jak si se zbavila přejídání?

8. února 2013 v 18:48 |  Odpovědi
Izsa: Ahoj, jak se tak dívám vlevo do sloupečku, máš tam napsané, že jsi měla poslední ZP někdy 31.12.2011. Chtěla bych se zeptat, jak jsi se toho dokázala zbavit, jakto, že už ses nikdy "nepřejedla", nemyslela pořád na jídlo, pamatuješ si, co ti pomohlo?

Ahojky :-), můžu ti říct úplně přesně, co mi pomohlo, ale nevím, jestli Ti to k něčemu bude.. Jednou jsem byla na tréninku a vrátila jsem se domů, klasicky jsem křičela už z předsíně pozdrav, ale všichni byli nějací zařezaní. Večer si mě k sobě mamka zavolala, bylo to něco před patnáctými narozeninami a řekla mi, že četla můj deník. Aby toho nebylo málo, našla balíček cigaret, které jsem kouřila jen abych neměla hlad, ještě se mi z toho točila hlava, mám nízký tlak. Byly vykouřené asi dvě, ale i tak. Pak našla žiletky, protože jsem měla období sbepoškozování, nenáviděla jsem se za to co dělám.. a našla i projímadla. Četla jsem o nich na "pro ana" stránkách a také mě to lákalo. Pak jsem do toho spadla. Nebylo to dlouho, ale i tak, akorát jsem při tom trpěla, byla to dost bolest. Také našli zbytky jídla, co jsem schovávala. No, v ten den jsem slíbila, že na projímadla kašlu. Všechno jsem vyhodila. Deník roztrhala, žiletky také vyhodila, prostě vše.. a řekla, že se budu snažit. Snažila jsem se, opravdu hodně, ale byl to teprve začátek. Tehdy jsem měla ještě kolem 48-9 kg a rodiče mi řekli, že jakmile spadnu pod 49 kg, seberou mi foťák. Nic takového se nestalo a já padala níž a niž a zhubla jsem až na 38 kg. Doma jsem chodila stále v teplákách a žila v hrůze, že mě postaví na váhu. Předtím mě postavili cca v 46 kg a to jsem byla napitá a tak. Už tak bylo doma hodně pláče, ale já prostě nemohla. S těmi projmadli jsem to splnila, slíbila jsem to. Už jsem si nikdy nevzala. Pomohlo mi právě to, že kdybych se přejedla, už by to ze mě nikdo nedostal. Projímadly se toho nezbavíš, jen vody, ale i tak to byl lepší pocit. A takhle jsem se toho zbavila, vlastně ze dne na den. :-) Jasně že jsem si pak občas dala víc, ale nikdy to už nebylo "ZP".

A co se týče myšlenek na jídlo, myslela jsem, že tohle prostě nemůžu zvládnout. Počítala jsem si každou orbitku, každý drobek. Pořád jsem myslela na jídlo, celý den. A i já jsem si byla skoro jistá, že už je pozdě a nezbavím se toho. Ale když začneš přibírat a hýbat se (na vyšší váze), nebudeš mít hlad a ani myšlenky na jídlo. Zbavíš se toho až budeš vážit víc, takhle nikdy. Ono se to totiž změní i v Tobě. Také je dobré si najít nějaký koníček, mě pomáhalo například focení. :-) Teď už vím, že ten rok jsem nežila, nebyl to život. Jako bych byla mrtvá..

Tumblr_m8ddb1rixy1rpsx46o1_500_large
 


Komentáře

1 Sher Sher | Web | 8. února 2013 v 20:03 | Reagovat

Je super že jsi se z toho dostala :-)

2 lsza lsza | E-mail | Web | 9. února 2013 v 9:36 | Reagovat

Děkuju ti mockrát! Třeba čím více budu přibírat, tím to bude lepší.

3 anorexia-kills anorexia-kills | 10. února 2013 v 11:53 | Reagovat

[2]: určitě :)

4 anorexia-kills anorexia-kills | 10. února 2013 v 11:53 | Reagovat

[2]: určitě :)

5 anorexia-kills anorexia-kills | 10. února 2013 v 11:53 | Reagovat

[2]: určitě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama