Jak rodiče poznali svou dceru

30. listopadu 2012 v 20:35 |  Anorexie
Asi tak před rokem jsem byla úplně na dně. Připadala jsem si odporně a tlustě.. Ani nevím, jestli víte, jak jsem se z toho dostala. Nebo spíš, co mě donutilo něco dělat. Řeknu vám o tom něco, otočím se do minulosti..

Kolem mých patnáctých narozenin, chtěla jít máma do drogerie, nakoupit nějaké věci. Já šla jako skoro každý den na dlouhý trénink. V té době už jsem byla dost na dně. Přejídala jsem se, poté jsem zase hladověla, ubližovala si, chvíli brala projímadla, občas si zakouřila aby mě přešla chuť k jídlu, lhala mamce o tom, kde v noci jsem a podobně.

Vlastně jsme neměly tak dobrý vztah. Věděla, že jsem horší, než moje dvojče (brácha), s kterým mě neustále srovnávala. Hádaly jsme se, křičely na sebe a já věděla, že mě nezná. Táta se zase zajímal o bráchu, protože dělá fotbal, jako dříve on. A já byla vždycky černá ovce a navíc. Alespoň jsem si tak připadala. Cítila jsem se hrozně. Měla jsem psychické problémy, bylo to zlé.. ale pořád mi nikdo nepomohl. Padala jsem dolů a nedokázala si představit, že bych zase normálně žila.

Protože jsem padala do problémů s jídlem (jak se to vlastně stalo, o tom článek jindy), vše bylo ještě horší a já se tak i cítila. Jako naprostá, hloupá nula. Někdy jsem se před treninkem přejedla, pak si pořezala ruce, ale protože už jsem musela vyrazit, obmotala jsem si jí obvazem. Nikdo mě nepodezíral, tajila jsem to skvěle. I když mě pak tanec trochu bolel, nemohla jsem dopínat ruce.. také jsem se trestala projímadlem. Chovala jsem k sobě hrozivou nenávist.

Když jsem se vrátila z treninku, jako každý večer jsem se s rodiči přivítala, vlastně jsem nic nepoznala. Chovali se normálně, nedali nic znát.. pak si mě ale mamka zavolala do pokoje. Řekla mi, že si přečetla můj deník, když hledala lepidlo. Nevěděla jestli ho má koupit.. začala plakat. Sedla jsem si na postel a vyhrnula mi rukávy. Byly tam jizvy.. ona brečela a brečela, já taky. Objala mě a políbila mi ruku. Jizvy.. prý netušila jak moc se trápím. Já jí uklidňovala, že ona za nic nemůže, že je ta nejlepší maminka co jsem si mohla přát. A v tu chvíli mě poznala. Poznala svojí dceru.. zjistila o mě všechno.. když jsem měla záchvat, ubližovala jsem si i nad deníčkem. Takže tam byla i krev.. a všechny mé pocity. Kolikrát jsem zkoušela co vydržím. Táta mi pak řekl, že se u mého nočního stolku tehdy složila. Musel to pro ní být šok..

Slíbila jsem, že už si nikdy nezapálím a nestrčím do pusy žádné prášky. Dodržela jsem to, hned jsem to vyhodila. Žiletky taky, ale párkrát jsem to ještě nezvládla a šáhla třeba po něčem ostrém.. pak už 'jen' nehty, které jsem si ostříhala, když jsem cítila, že bych to mohla pokazit. (Problémy ve škole atd.)

Svým způsobem jsem byla hrozně zklamaná, že mi přečetla soukromé věci. Ale nadruhou stranu, mě poznala. A ze mě to opadlo. Chvíli po té jsem ještě s jídlem bojovala. Vlastně hodně, od té doby jsem zhubla ještě asi 10 kg, ale měla jsem tu podporu. Byly tu problémy s vyhazováním jídel, ale všechno se to překonalo.

Potom to doma bylo zvláštní. Měla jsem třeba jen vynést odpadky a mezi rodiči vznikaly hádky, protože se mamka bála, že bych si mohla něco udělat. Táta byl toho názoru, že mě teď rozhodně nemůžou rozmazlovat, ani kvůli okolnostem. Je pravda, že mi párkrát potom nevěřili a já se jim nedivím. Dám příklad - do svačin mi mazali máslo, které nejím, takže poznali že by mi svačiny nechutnaly, ale já říkala, že je jím. Pak také když jsem se koupala a normálně se zbavovala chloupků, přišla máma a chtěla mě celou (ano, úplně celou) vidět, jestli si neubližuju. Vážně nevím, pro koho to bylo trapnější.. ale nevyčítám jim to, měli strach.

Dá se říct, že nás to s maminkou dalo dohromady. Hodně. Říkáme si vše, pomáháme si, milujeme se. A hlavně - známe se. Změnila jsem se, vážně moc. Když jsem měla špatné období, nebyla jsem zrovna ukázkové dítě, ale teď už o sobě můžu říct, že jsem slušná holka. A mám skvělý život. Skvělou rodinu, a je to za mnou. Za měsíc a něco mi bude 16 let. Tohle peklo trvalo kolem roku života, ale hodně jsem se naučila. Vše kolem sebe vnímám úplně jinak.

Teď se cítím dobře, krásně, mám se ráda, i lidi kolem mě a vážím si všeho mnohem více než dřív. Každá zkušenost je zkušenost.. Kdoví, co by se mnou bylo, kdyby nešla tenkrát maminka do drogérie a nehledala to ubohé lepidlo. :-)

Tumblr_me4oeirlbz1r325xuo1_500_large
 


Komentáře

1 lsza lsza | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 8:53 | Reagovat

Panebože, jak bych to psala já sama... Strašně ti držím palce, jsi teď dál, než já, a přeju ti, ať už tě v životě potká jen to dobré.. Moc ti to přeju. Drž se, jsi kočka a žádná anorexie nebo pocit méněcennosti ti nezkazí život!

2 Verunka T. Verunka T. | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 20:48 | Reagovat

Dost podobně to bylo i u mě. Taky podobné šokující odhalení, taky nedůvěra, hlídání a prohlížení. Můj vztah s rodiči se nejen tímhle hodně prohloubil. I to zlé bývá k něčemu dobré

3 Kika Kika | 17. ledna 2014 v 15:51 | Reagovat

To je dojemné, taky jsem mela takový problém, ještě není úplné vyřešený ale snažím se, když sem to četla , rozbrecela sem se, úplně sem se v tom tvém příběhu viděla. Hodné štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama